BLOG

Pozvání

18.3.2019

Ráda bych vás pozvala ke sledování krátkého Mini Duelu, který jsme dnes natočili v televizi Prima. Vysílat se bude ve čtvrtek 20. 3. 2019 v rámci poledních zpráv ve 12:10. 
Těm, kteří se k tomu nedostanou, připomínám, že tradiční a již devatenáctý růžový Pochod za zdravá prsa se letos koná v Praze v sobotu 15. 6. 2019.

PF 2019

2.1.2019

Vážení a milí přátelé i známí, 

přeji vám všem z celého srdce, ať vám rok 2019 naloží jen tolik, kolik unesete jen s jedním párem nohou. Ať se vám daří všechny smysluplné činnosti, ale také hodně odpočívat a přemýšlet. 

A co si přeji nejvíce ? Abychom dokázali rozeznávat všudypřítomnou lidskou hloupost a přízemnost a uměli se ji zdaleka vyhýbat. 

Vaše Mirka Skovajsová 

Povolební vyjádření

7. 10.2018

Vážení přátelé, moji podporovatelé,

děkuji vám z celého srdce za vaše hlasy. Cením si jich o to více, že jste od počátku věděli, že proti nám stojí známý a několika stranami podporovaný kandidát. Rovněž nominující ČSSD není v současné době v dobré kondici. Lidé většinou volí "na jistotu"; nechtějí svůj hlas obětovat nejistému výsledku. Vy jste našli odvahu, a to je, co mě naplnilo radostí.

Na kampaň jsme měli minimum prostředků. Využili jsme je co nejefektivněji. Vedli jsme pozitivní a přívětivou kampaň, kterou jste mnozí oceňovali. Pomlouvačné a strašící kampaně bývají krátkodobě úspěšné, nechávají však za sebou těžko napravitelné stopy. Otiskují se do mentality národa.

Chci, abyste věděli, že mou kampaň odpracovala skupinka mladých lidí ze Sociální demokracie a můj syn. Byli jsme tak trochu jako Sedm statečných. Bez nároku na odměnu mně věnovali opravdu hodně osobního času.

Odnáším si opravdu hezké momenty z kontaktů s vámi na ulici i na Internetu. Byla radost pro vás připravovat příspěvky na Facebook. Těšily mě vaše odezvy zejména na sociální témata. Tato dobrá zkušenost mě vede k tomu, že v internetovém prostředí zůstanu aktivní. Budu nadále využívat Facebook, webové stránky, blog a další komunikační kanály, abych se s vámi dělila o své myšlenky, komentáře a zážitky. Zůstaňme v kontaktu.

V úctě, Mirka Skovajsová


Síla nezávislých kandidátů je v jejich nezávislosti

4.10.2018

Tu a tam se mě někdo zeptá, proč kandiduji jako nestraník zrovna za Sociální demokracii. Momentálně přece nemá dobré preference a její současná politika je některým lidem nesrozumitelná. Musím říci, že v poslední době často i mně. Proč tedy za ČSSD?

Tak zaprvé: Držím linku. Můj děda byl sociální demokrat. A já nechci žít v asociálním státu. Chci demokracii, která bude zodpovědná a sociální. Samotná demokracie totiž není zárukou stability ve společnosti. Bezbřehé rozevírání nůžek mezi většinou, kterou tvoří socio-ekonomicky slabší vrstvy a střední třída na straně jedné a ekonomickou elitou na straně druhé vždy skončilo špatně. Stát potřebuje silnou sociální politiku, je to jediná cesta k sociálnímu smíru. Samozřejmě že to něco stojí, ale tak to v životě chodí. V sociálně dobře vybalancované společnosti se žije dobře. ČSSD má v sobě zakódovanou sociální vizi již 140 let. Tváře se střídají, ale myšlenka zůstává. Žádná jiná strana se nehlásí k myšlence sociálního státu tak zřetelně. Sociální demokracie je v politickém spektru všech demokratických společností v Evropě. Totalitní režimy se jí zbavují.

Co je dalším důvodem kandidatury s podporou ČSSD? Lidi. Členská základna. Jsou skvělí. Starší členové, ale zejména ti mladí, kteří jsou budoucností této strany. Pohybuji se teď mezi nimi: s kampaní mně pomáhají nezištně a s ohromným nasazením. ČSSD má 19 tisíc členů. Většina stran a hnutí, které se nám prezentují na politické scéně, nemá pořádnou členskou základnu. Mnohé z nich jsou jen komerčními, neživotaschopnými uskupeními, která nebudu mít dlouhého trvání. Vždyť si vzpomeňme, kolik stran po roce 1989 vzniklo a zase zaniklo.

ČSSD je tu 140 let. Teď je na sinusovce života v její dolní fázi. Vlastností sinusovky je, že po mínusové fázi přijde opět ta plusová. A každé další minus a plus má menší rozkmit. Strana, která si tímto projde, se ve výsledku pohybuje jen těsně okolo pomyslné středové osy. Tak se stává politickou stálicí.

Jsme fér

3.10.2018

Byla jsem dotázána iniciativou Jsme fér, zda pokud se stanu senátorkou, tak budu pro to, aby i gayové a lesby mohli vstupovat do manželství a tím měli všechna práva a všechny povinnosti manželů, včetně práva společně osvojit děti, nebo osvojit dítě druhého manžela. Zde je moje odpověď:

"Lidé s homosexuální orientací v lidské společnosti vždy byli, jsou a budou. V různých etapách historie to měli v heterosexuálním prostředí buď více nebo méně složité. V současné době se převažující heterosexuální část lidstva staví k manželskému svazku lehkomyslně až pohrdlivě. Osobně vnímám pozitivně, že gayové a lesby se domáhají práva, uvázat se na celý život k jednomu partnerovi. Děti ke zdravému vývoji potřebují především lásku a harmonii. Pokud homosexuální pár takové prostředí pro malého člověka vytvoří, má právo se o něj starat se všemi povinnostmi a závazky, které výchova dítěte přináší. Každé prostředí prodchnuté lidským zájmem je pro rozvoj dítěte příznivější, než dětský domov, byť je veden podle nejlepšího přesvědčení. Pokud pár dokonce vychovává genetického potomka, není již vůbec o čem mluvit."

Podrobné informace najdete na webu iniciativy Jsme fér

Ostře sledovaná prsa

2.10.2018

Říjen je měsícem boje proti rakovině prsu. Včera proto odstartoval mezinárodní projekt Aliance žen s rakovinou prsu s názvem Ostře sledovaná prsa. Jeho patronkou je Chantal Poullain. Odlitky prsů 200 českých žen, se kterými se již 2 roky můžete setkávat v kavárnách a divadlech, vycestují z Čech do zemí Visegrádské čtyřky ("V4"). Cestou Maďarskem, Polskem a Slovenskem se k českým odlitkům přidají další. Tentokrát z prsů žen těchto zemí. 

Český projekt vyrazí do zahraničí, aby poukázal na to, že rakovina nerespektuje žádné hranice. Smíchaná mezinárodní V4 směs odlitků se pak vrátí zpátky přímo na celosvětovou konferenci Reach to Recovery International. Česká Aliance totiž její pořádání v Praze na jaře 2019 vyhrála v celosvětové soutěži. A aby toho cestování nebylo málo, vyrazí krabičky s odlitky ještě na AVON pochod za zdravá prsa. Pak už budeme moct jen hádat, který prs je český a který zahraniční. Už teď ale víme, že je jedno odkud který pochází: preventivní péči totiž potřebuje každý.

Můj volební program v kostce (o 1000 znacích)

2.10.2018

Chci, aby demokracie v naší zemí byla odpovědná a k lidem přátelská. Ve veřejné službě pracuji 30 let bez skandálů. Vždy jsem sázela na odbornost a slušnost. Senát vnímám jako práci pro veřejnost, nikoli jako pozici. Celý život stavím na demokratickém a sociálním přístupu: hodnotách, které jsem se naučila ve skautu a v medicíně. Nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany. Šetřím předvolebními sliby, hlavně těmi, kterým senátor nemůže dostát. Důležitější jsou pro mě povolební činy. Všechny mé profesní vize vyšly. Zavedla jsem screening, díky kterému se uzdravuje a do života vrací o 30% více žen. Nyní chci své zkušenosti zúročit při práci v Senátu.

Budu nadále pečovat o vaše zdraví. V Senátu chci zajistit další prevenci pro muže a ženy. Chci dohlížet, aby každý člověk měl dostupnou zdravotní péči bez ohledu na finanční nebo sociální situaci. Budu se zasazovat, aby finanční prostředky ve zdravotnictví byly trvale pod veřejnou kontrolou.

Pomohu vám s místními problémy. Nabízím své organizační schopnosti. Role senátora je dostat odpovědné strany k jednacímu stolu a fungovat jako prostředník při hledání řešení. Budu pracovat jako týmový hráč, v politice jednotlivec prosadí málo.

Vždy budu spolupracovat a podporovat aktivity, které povedou k sociálnímu smíru v naší zemi. Chci využít senátní půdu pro vyhledávání a pojmenovávání témat, která zatím nebyla řešena, přestože vás trápí. Stejně jako ve svém profesním životě, budu i v Senátu vždy hledat průchodná řešení. Toho ale mohu dosáhnout jen s vašimi hlasy.

Celý můj volební program najdete na hlavní straně těchto webových stránek.

Propojování zdravotních a sociálních služeb je téma pro senátora

30.9.2018

Kalendář už pár dní oznamuje podzim. V tomto čase mě vždy napadá, jak bude vypadat podzim mého života. Plně to na mě dopadlo, když zestárli moji rodiče. Každý víkend jsme za nimi jezdili 150 km. Nakoupit, uvařit, uklidit, vykoupat. Po dvou letech jsme byli fyzicky na dně. Částečně pomohly sociální služby. Tehdy mně došel význam "vejminku". Jak ho ale zařídit v dnešní době? Pak přišlo neodvratné odcházení maminky. Z té doby, která trvala 9 měsíců, se mně vryly její výčitky a prosby, že chce domů. Bylo to horší, než vědomí, že umírá. Převezli jsme jí do Prahy, protože potřebovala celodenní péči. Přestože se zdravotníci ve všech zdravotních zařízeních, kde pobyla, snažili na maximum, maminka strádala. Nebyl tam ani kousek domova, který celý život budovala a opečovávala.

Máme obrovský dluh vůči seniorům. Chybí plynulý přechod a součinnost mezi zdravotními a sociálními službami. Potěšená jsem různými typy seniorského bydlení na Jižní Moravě. Vím, že i v Praze a okolí máme krásné příklady, jenže je jich málo. I naše maminka byla na pořadníku do takového zařízení. Byl však příliš dlouhý..

Vázne komunikace mezi rezorty, v tomto případě mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Jsou od sebe vzdálené maximálně 150 metrů, ale mezi nimi jako by byl celá léta vykopán příkop.

Zdravotní sestry dostaly přidáno, pečovatelky nic. Státní administrativa neumí propojovat rezorty. Život se ale nechová podle rezortů. Moje maminka byla minimálně dvou-rezortní, potřebovala zdravotní i sociální péči. A jsme u pozice a možností senátora.

Senátor se může účastnit i vyvolat potřebná jednání. Může vyhledávat témata, o kterých se nemluví a vyvolat na senátní půdě diskusi ve výborech i na odborných seminářích. Zkrátka nutit odpovědné složky k akci. Je v jeho možnostech udělat screening problému a nalézt zárodek budoucího řešení. Propojování zdravotně-sociálních služeb je velké téma, kterému bych se na půdě Senátu chtěla věnovat. K tomu potřebuji v nadcházejících volbách váš hlas.

Sváteční oběd skoro za hubičku

30.9.2018

Ráda vařím a nechávám se inspirovat kuchyněmi jiných národností. Vařím i o dovolených; jezdíme s partnerem Evropou od kempu do kempu. Stavíme stan a vedle něj i přístřešek, pod kterým vaříme a jíme. Není totiž nic lepšího, než si uvařit z místních surovin a jíst v přírodě. Většinu jídel z cest pak vařím i během roku doma. O jeden rychlý recept se s vámi podělím: Potřebujete malý pytlík mražených krevet. Prosím, neodcházejte, krevety nejsou žádný luxus. Pro čtyři lidi stačí opravdu malá porce, potřebujeme hlavně krevetí chuť. Dary moře, mezi kterými jsou krevety královnami, se jedí po malých troškách. V Praze se nejlépe kupují ve vietnamském obchodním centru SAPA v Libuši. 

Nejprve uvařte těstoviny; špagety nebo jiné dlouhé, po italsku al dente, tedy lehce nedovařené. Krevety vysypte na pánev, nechte je pustit vodu. Přidejte trochu másla, olivového oleje, přibližně skleničku bílého vína a nakonec i něco smetany. Krevetky musí plavat. Jemně osolte a přidejte hojně rozmarýny. Kdo má rád pepř, přidá s rozumem. Já ho dávám jen špetku. Úplně nakonec najemno nastrouhaný česnek. Do omáčky s krevetami na pánvi pomalu vmíchejte těstoviny. Protože jsou al dente, omáčka se do nich vsákne a dochutí je. Je hotovo. Někdo posype troškou parmezánu. Zbylé bílé víno do skleniček a přeji dobrou chuť.

P.S. Pokud Vám připadá divné, že neuvádím přesná množství surovin, je to proto, abyste experimentovali. Vaření musí být tvořivé. A vařte s láskou. Jídlo, kterým pohostíte druhé, je dar nad dary.

Závazek k ochraně demokratických hodnot

29.9.2018

V neděli 23.9. jsem podepsala Závazek k ochraně demokratických hodnot. 

Podrobnosti na www.chvileprosenat.cz

Prodloužený víkend a jeho výročí 

28.9.2018

Poslední zářijový víkend. Volný pátek a Den české státnosti. Je krásný den a kdo nevyrazí alespoň na chvilku ven, dělá chybu. Možná je dobré se také také pozastavit a trochu zamyslet. Dne 28. září 935 byl doma zavražděn kníže Václav. Až poté se stal svatým. Dne 28. září 995 byl vyvražděn rod Slavníkovců. Biskup Vojtěch to přežil; nebyl právě doma. Zavraždili ho až později na misi pohanští Prusové. Až poté se stal svatým. 

To jsou jen dva příklady z mnoha. Uvádím je, protože se váží k dnešku. Co to je s námi lidmi, že doceňujeme lidské dílo jedince, který se o něco snažil, obvykle až po jeho smrti? ... Následně 29. září 1938 nám byla zavražděna víra ve spojence i ve vícenárodní stát Mnichovskou dohodou. Zítřek přináší poučení, a to pro státy celé Evropy: Zlu je nutné čelit v jeho zárodku. Odpočívejme, užívejme a přemýšlejme. Přeji vám krásný prodloužený víkend.


Reakreditace v Thomayerce

25.9.2018

Volby nevolby, život běží a termíny se musí dodržovat. Dnešní dopoledne jsem strávila jako odborný garant v mamacentru v Thomayerově nemocnici. Každé screeningové pracoviště má svého koordinátora a podstupuje jednou za 2-3 roky novou akreditaci. To vše pro udržení kvality. Tým v Thomayerce je skvělý, získal akreditaci na další tři roky. 

Nemocnice však vypadá unaveně. Zvlněné chodníčky ve středové zóně. "Všichni už jsme si tady alespoň jednou poranili kotník". Keříky napadly a z poloviny zničily zrádné housenky. "Růže nám sežrali mufloni", říkají moje bývalé kolegyně. Thomayerova nemocnice není v tomhle problému sama. Nejde o selhání managementu. Na opravy nemocnic nejsou vydávány pravidelně prostředky z veřejného zdravotního pojištění ani ze státního rozpočtu. Ve zdravotnictví se platí body, což nemile připomíná bony. Mnozí je pamatujeme. Stejně jako bon má i bod proměnlivou hodnotu. Některá nemocnice dostane za bod třeba 90 haléřů, jiná korunu deset. Nikdo neví, zda v těchto proměnlivých sumách pojišťovny vůbec myslí na opravy budov a cest, nebo třeba na paseku, která zůstává po muflonech. I kdyby tomu tak bylo, stejně to nestačí. 

Máme jedinou možnost: trpělivé detailní vyhledávání a pojmenovávání; vlastně takový screening dosud neřešených problémů. Protože pro pojmenovaný problém se řešení hledá snáze

A už zase s vámi

25.9.2018
Ve výstupu z metra na Pražského povstání zase nebylo k hnutí. Stáli jsme proto vymrzlí nad jezdícími schody venku. Vždy mám nepříjemný pocit, že obtěžuji. Lidé spěchají z práce, je nevlídno a nabízeči letáků a novin jim budou komplikovat život ještě téměř 2 týdny. Přesto jsem si přinesla několik zážitků, které mě prohřály. Tak nejdříve to byl pán, který mi dal pusu z radosti z péče o jeho ženu. 

Několik mladých žen mně poděkovalo za brožurku "Bulka". Mladá žena s ortézou se zastavila, odložila berle, sundala batoh a moje materiály si do něj vložila. Také jsem trochu ordinovala; několik lidí si přišlo pro odbornou radu. Jedna mladší žena mně dokonce řekla: Jste hezká". Přišla jsem domů vyfoukaná, promrzlá, ale spokojená. 

Jsem ráda, za milé kontakty s vámi. Jsem ráda, že nás všechny zatím nedostala blbá nálada.

Jak jsem byla na misi v Tbilisi

23.9.2018

Dnes jsem se probouzela v Tbilisi, hlavním městě Gruzie a právě jsem se plná dojmů vrátila do Prahy. Z plného předvolebního dění jsem musela odjet na třídenní misi, ke které jsem se uvázala už dávno. Gruzie potřebuje experta z EU. Skupina uvědomělých nadšenců při Státní lékařské universitě se tam snaží pohnout s kvalitou zdravotnictví. Jde jim především o preventivní programy. Upřímnou snahou to připomíná situaci v naší zemi těsně po Sametové revoluci. Jejich startovní pozice se však pohybuje tam, kde jsme byli my v šedesátých letech. Gruzínci si toho jsou vědomi. Obdivují náš zdravotnický systém a nestěžují si. Radují se z každého malého pokroku. Trpělivost a snahu jim člověk až závidí. 

Ještě větší dojem na mě udělala jejich hrdost na vlastní zemi. Legenda říká, že když si národy chodily k pánubohu pro svá území, Gruzínci zaspali, protože se do noci veselili. S omluvou mu nabídli víno Saperavi, které, nutno říci, je něco jako božská mana. I pánubohu chutnalo, a tak jim vydal ten nejlepší kousek země, který si původně nechával pro sebe. A oni tento drsný kousek země milují z celého srdce. 

Nevím, kdy a v jakém stavu si šli pro svou zemi Češi. Co je ale jisté: dostali jsme mnohem malebnější kousek. Zřejmě i pánbu se tehdy do noci veselil a ráno nebyl dost ostrozraký; jinak by si ho totiž musel nechat pro sebe. A tak jsem si celou cestu domů říkala: dámy a pánové, jaký krásný kousek světa jsme to dostali.

Jílovská

15.9.2018

Pomalované dětské obličeje, aktivní holčičky nabízející vlastnoručně vyrobené šperky. Pohoda, děti zaujaté ruční prací i hrou. Děkuji všem, kteří se podílejí na organizaci sousedských slavností Zažít město jinak, i těm, kteří přišli.

Těším se z občanských aktivit "zdola", které podporují tvořivost a pospolitost. Které vytvářejí v daném místě pocit domova.

Spořilovská jizva

14.9.2018

Kam se poděl tichý Spořilov, ve kterém jsem žila v 80. letech? Při kontaktní kampani zde dostávám emocionální dotazy: "Podívejte se, v čem tady žijeme. Před volbami každý jen slibuje. Co nám slibujete Vy?." A já jim tolik rozumím. Bydleli v jsme v Kremnické ulici ještě před spuštěním Jižní spojky. "Spořilov protíná jizva," říkají zástupci z občanského sdružení S.O.S. Spořilov. Patřičnější výraz neexistuje. Na mapě je krutá pravda vidět ještě zřetelněji. Nejméně patnáct tisíc lidí žije v trojúhelníku zplodin a hluku. "Spořilovská jizva je ostudou Prahy," říkají mi lidé ze Spořilova.

Existuje jiná evropská metropole, která nemá obchvat pro kamiony? Okolo stavby silnice 511 se udály nesmyslné a nevratné kroky. Je vidno, že neexistuje udržitelný generální územní plán. V Běchovicích se dokola odvolávají a výstavba okruhu stojí. "Naše byty jsou neprodejné," pláče starší paní, kterou jsem potkala při kampani. A dodává: "Nemám kam utéct."

Před neštěstím obyvatel Spořilova už nesmíme uhýbat. Je nezbytné dovést k jednomu stolu všechny strany nekončící kauzy. Nevyřeší to jedinec. Ani senátor nemá takové pravomoci. Ale vláda i vedení hlavního města Prahy se k tomu musí postavit čelem. Jako kandidátka do Senátu říkám: Dopravní, ekologické a zdravotní problémy Spořilova musíme vyřešit co nejdříve. Lidé mají právo zdravě žít!

Svět po 11.září 2001

11.9.2018

Díra po newyorských dvojčatech na Ground Zero vypadala v roce 2004 stále jako díra do pekla. Dívali jsme se do ní z výšky se strýcem mého spolupracovníka. V ono hrozivé úterý pracoval stejně jako mnoho let předtím ve třicátém třetím patře budovy World Trade Center, která dostala zásah jako druhá. Z okna své kanceláře na první dvojče neviděl. To, že se řítí, a že i jeho budova dostala zásah, se dozvěděl z mobilu od manželky. Vyběhl a běžel 33 pater dolů, prodíral se a běžel. Budova se zřítila ve chvíli, kdy byl mimo dosah padající sutě. 

Dívat se na padající dvojčata v televizi bylo strašlivé, ale poslouchat pamětníka bez slz prostě nešlo. 

V úterý 11. září 2001 se pro mě uzavřela etapa nezměrného optimismu, ve které jsem žila od pádu Berlínské zdi. Děsivost terorismu je v tom, že nemá pravidla a nerozlišuje oběti. #NeverForget

Statistika nuda je

10.9.2018

Mám tady jeden důležitý graf. Proslavil Českou republiku na mnoha světových konferencích. Pochází z Národního onkologického registru (NOR). Od roku 1977 do něj povinně vkládají data lékaři nemocných žen. Horní křivka ukazuje biologický nárůst rakoviny prsu u českých žen. Je stejný jako v ostatních zemích Evropy. Dolní křivka ukazuje úmrtnost. Nejprve zastavila, a pak začala klesat, a to i přes nárůst nově nemocných. V tom se český graf od jiných zemí pozitivně liší a vyvolává obrovský obdiv evropských i světových odborníků. Rozvírání "nůžek" mezi křivkami je známkou kvality mamografické prevence. Prudce se totiž zvýšil záchyt malinkých rakovinných nádorů. Rozdíl mezi křivkami je 30%. Rozdíl mezi křivkami říká, že se z rakoviny prsů vyléčí o 30% žen více.

Statistika nuda je, dá však cenné údaje. Je třeba opírat se o fakta a kontrolovaná data. To by mělo platit při každé diskusi. Emoce jsou potřebné a důležité v životě. Ne však při argumentaci a hledání pravdy.

Braník sobě

9.9.2018

Krásná sousedsko-občanská akce. Na každém kroku bylo vidět, že pořadatelé nejsou nováčci. Milé činnosti pro děti: práce s dřevem, šití panenek. Pískoviště v kontejneru mě dostalo. Seznam všech nápaditých aktivit a neobvyklých pochutin by byl dlouhý. Příjemně uvolněná nálada, Pražané tančící před podiem, kde hrál skvělý jazz. Hudebním výkonem mě nadchl mladý muž hrající na modrý kontrabas. Taky na něj trochu pobrnkávám a vím, jaká je to fuška zahrát čistý tón na pekelně tlusté struny. 

Člověk má chuť si domů odnést něco, co by příjemné odpoledne připomínalo. Tak jsem koupila vnučce korálky.

Samy na život

5.9.2018

Reportáž Nory Fridrichové o ženách samoživitelkách  mě hluboce zasáhla. Mám podobnou zkušenost, i když mnohem méně trýznivou. Děti už byly velké. Potřebné peníze na jejich studium a nenasytná hypotéka však kroužily okolo mne ve dne v noci jako černé můry. Nedokážu si představit míru stresu z existenční nejistoty maminek malých dětí. Jsou na to samy a ještě si část populace myslí, že si za to můžou.

Nikdo z nás neví, do jaké situace se může dostat. Nikdo z nás neví, kdy zakusí, že sytý hladovému nevěří. Téma nezajištěných, opuštěných žen a jejich dětí je s veškerou vážností téma politické.

Můj skautský poklad po padesáti letech

2.9.2018

To nejsou jen drobnosti uchovávané v krabičce. Jsou to hlavně hodnoty, které přijala malá skautka za své, a to na celý život. Děkuji vám, klatovské sestry i bratři, že jste mě naučili, co je demokracie a láska k rodné zemi. Co je čest a smysl pro spravedlnost. Jaká je váha slibu, ale i jak se postarat o nejslabšího. Jaká je síla a smysl jednoho dobrého skutku denně. Díky i tobě Wabi, který jsi stejné hodnoty o 30 let později předával mému synovi ve třináctém oddílu na Praze 4 - Spořilov.

"Skautské ideály spojují svět", zpívali jsme. Po padesáti letech víme, oč by se nám lépe žilo, kdyby prorostly do všech věcí kolem nás. I do politiky.
#skaut
#jednouskautemnavzdyskautem

Rozmohl se nám tady takový nešvar

29.8.2018

Mamograf prý je škodlivý svým drsným zářením a také drtí prso. Jak těžko se bojuje proti "fejkům"! Ale zkusím to: Mamograf používá měkké záření, kterého okolo nás plyne v každém okamžiku nemálo. Pokud by se muži, kteří obvykle na mamograf nechodí, chtěli dorovnat v příjmu měkkého záření ženám, stačí, když se proletí z Prahy do New-Yorku a je to. Jeden let, jedno mamografické vyšetření. Tolik vyjádření Státního ústavu pro jadernou bezpečnost SÚJB. Pokud by to s tím měkkým zářením bylo opravdu tak zlé, byly by letušky velmi nedostatkovým zbožím, řekla bych. 

A jak je to s tím drcením prsu? Pomalý přítlak maximálně 7 kg. A opět se obracím k mužům: Pánové, když se tak zamyslíte - co všechno ten prs v životě potká? Ale neberte to vůbec osobně, prosím. Nejčastějšími úrazy prsu jsou údery dveří, autohavárie, údery kopajícího batolete při přebalování, také často řešíme kopnutí koněm, i kousnutí psem už bylo. Dynamická zátěž prsu, to je, co může poškodit jemnou vnitřní strukturu prsu, která jako jediná umí tak báječně nakrmit nového človíčka. Takže, prosím, pánové a kluci, pomozte mi a vysvětlete těm svým milovaným, že mamograf tady není proto, aby jim ublížil, ale aby pomohl. Vždyť za 15 let, co se začal v naší zemi rutinně užívat, klesla úmrtnost žen o 30%. A to je přeci číslo. No a vy, dámy, které právě čtete, zahoďte mýty a strach. Vezměte s sebou na mamografii také maminku, tetu i babičku.

V politice se také pohybují různé "fejky". Hezky vás všechny zdravím, Mirka Skovajsová